
Rakouský seriál Komisař Rex se na obrazovkách poprvé objevil v roce 1994 a okamžitě vyvolal doslova evropskou televizní horečku. Mnozí diváci si ovšem dodnes nevšimli, že tvůrci museli hlavnímu čtyřnohému detektivovi přímo na place neustále měnit jméno. První pes totiž sveřepě odmítal slyšet na svůj seriálový pseudonym a štáb musel sáhnout po technickém triku. Navíc se na scéně často opakovali stejní herci, kteří si po letech střihli úplně odlišné role.
Salámové housky a detektivní každodennost
Na vídeňském oddělení vražd se vyšetřování neobejde bez pomoci čtyřnohého hrdiny. Německý ovčák Rex, jehož postupně adoptují tři různí páníčkové od kriminální policie, se stává klíčovým členem týmu. Pomáhá najít skryté stopy, chrání kolegy z kriminálky a nejednou zachrání život samotným detektivům. V průběhu let se u něj vystřídali vyšetřovatelé Richard Moser, Alex Brandtner i Marc Hoffmann. Postavy postupně bojují se zákeřnými únosci nebo bezohlednými vrahy, ovšem vždy si najdou čas na typickou rakouskou svačinu, kterou obvykle tvoří obyčejná salámová houska.
Dvojice scenáristů Peter Hájek a Peter Moser nabídla nápad s policejním psem produkční společnosti už v roce 1991. Původně přitom počítali s natočením pouhých třinácti epizod. Seriál se ale nakonec vysílal ve více než sto zemích světa, včetně Mexika, Argentiny nebo Japonska.
Hájek se mimochodem přiznal, že ho vymýšlení příběhů pro zvířecího hrdinu bavilo víc než psaní scén a dialogů pro lidské postavy. Diváky pak ovčák uhranul natolik, že v průběhu první sezony zachvátil kontinent naprostou mánií. Tiskla se sběratelská alba, v prodeji byly tematické žvýkačky a obchody nabízely hudební disky s nahraným psím štěkotem.
Tříměsíční štěně za miliony
Při hledání hlavního zvířecího hrdiny pozvali tvůrci specialisty na výcvik psů až z Los Angeles. Cvičitelé ze zámořské zvířecí agentury si v německém útulku vyhlédli teprve tříměsíční štěně a celého půl roku ho cvičili. Prvním představitelem slavného psa se tak stal ovčák jménem Reginald von Ravenhorst. Ten však na jméno Rex vytrvale odmítal reagovat. Herci ho proto na place museli oslovovat jeho pravým jménem a zvukoví technici všechny pronesené repliky následně upravovali ve střižně.
Cena chlupatého detektiva rozhodně nebyla nízká. Hodnota slavného zvířete byla v době natáčení odhadnuta na ohromných sedm set tisíc šilinků. Majitelé si dokonce mohli za jeden jediný natáčecí den účtovat v přepočtu až sto tisíc korun. Když pak herecký veterán Reginald odešel do zaslouženého psího důchodu, velmi si rozuměl se svým filmovým nástupcem Rhettem. Zůstal s ním v kontaktu a občas se na něj chodil dívat přímo na natáčení dalších rakouských dílů.
Vrah na straně zákona a nečekané útěky
S výběrem lidských hereckých kolegů si štáb občas nevěděl rady a musel improvizovat recyklací tváří. Představitel druhého komisaře Gedeon Burkhard získal roli Alexe Brandtnera překvapivě jednoduše. Při konkurzu k němu totiž ovčák okamžitě přišel a hned si padli do oka.
Zarytí fanoušci si ovšem jistě pamatovali, že herec si už v jedné starší epizodě z roku 1995 zahrál pachatele vraždy. Následně se ale jako strážce zákona natolik sžil s rolí, že si na osobní auto nalepil nálepku se jménem seriálu. Skuteční policisté mu pak údajně dávali méně pokut za špatné parkování.
Všemu ale po pár letech udělal nečekaně rázný konec. Nedodržel smlouvu na další sérii, vůbec se nedostavil na domluvené natáčení a odjel hledat štěstí do Spojených států. Tvůrci museli narychlo přepisovat scénář a Brandtnerův konec se na obrazovkách nikdy nevysvětlil.
Podobných hereckých návratů zažil projekt hned několik. Herečka Sabine Petzl zvládla v průběhu vysílání vystřídat tři úplně odlišné ženské postavy. Třetí hlavní páníček Alexander Pschill si v minulosti vyzkoušel drobnou roli automechanika a Elke Winkens se nejprve objevila jako zdravotní sestřička. Až s odstupem času vyhrála casting ze sto dvaceti žen na komisařku Niki Herzogovou.
Nechtěné polibky a odchod tváří
Prvním velkým odpadlíkem z policejního oddělení se stal Karl Markovics s rolí kolegy Stockiho. Tento herec vydržel v projektu přesně dvě sezony a objevil se v devětadvaceti dílech. Představitel prvního vyšetřovatele Tobias Moretti pak natáčel do roku 1998 a jeho postava komisaře Mosera v příběhu zemřela, aby zachránila svou přítelkyni.
Herec se nechal ze seriálu vyškrtnout zcela záměrně a dobrovolně. Během práce se psem musel pravidelně překonávat nepříjemné chvíle, protože hluboce nesnášel, když mu zvíře olizovalo tvář. Přesně to se přitom podle scénáře muselo dít na konci téměř každé epizody na znamení oslavy dopadení zločince.
Jedinou pevnou stálicí oddělení se tak nakonec stal Gerhard Zemann coby patolog Leo Graf. Tento cynický milovník doutníků přežil v příběhu všechny tři hlavní vyšetřovatele a hrál ve všech dílech vytvořených v letech 1994 až 2004. Klasická vídeňská éra skončila oficiálně v roce 2004 a následně práva na kriminální značku převzali italští filmaři, kteří natáčení přesunuli do Říma.
Komu by se po staré známé rakouské partě zastesklo, může starší epizody sledovat na stanicích Prima a Prima MAX.
Další seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Mohlo by vás zajímat
Tip na seriálLétající Čestmír: Menšík točil na kapačkách, herci se ve vzduchu vznášeli díky sádluČíst článek Štítky
Autorka článku
Psaní bere jako způsob, jak zpomalit a zároveň se nezbláznit z dnešního světa. Už 8 let působí jako freelance redaktorka a nakonec zakotvila u toho, co ji baví nejvíc, tedy psaní o seriálech, filmech a reality shows. Vždycky hledá zajímavý detail, který běžnému divákovi unikne, a dokáže ho proměnit ve čtivý příběh. Když zrovna nesedí u klávesnice, tráví čas venku a dobíjí baterky pohybem.