F. L. Věk: Brzobohatý svoji roli v lásce neměl, likvidace scén a zákaz uvedení posledního dílu

Historický seriál F. L. Věk patří k nejzásadnějším televizním projektům naší historie. Příběh venkovského kupce podle románu Aloise Jiráska zasáhl diváky poctivou atmosférou národního obrození. Natáčení na počátku 70. let ale přineslo hercům nepříjemný dozor i tvrdé zásahy cenzury.

Herec Radoslav Brzobohatý ztvárnil postavu venkovského kupce a velkého vlastence naprosto nezapomenutelně. Svoji hlavní roli ale zrovna v lásce vůbec neměl. Neústupná povinnost hrát neustále hodného a mimořádně slušného člověka ho po čase začala vnitřně velmi vyčerpávat. Uprostřed složité pracovní rutiny a každodenního stresu se herec nakonec stihl oženit. Své ano tehdy řekl kolegyni Jiřině Bohdalové, která ve slavném díle dostala prostor v roli půvabné Lotty Butteau.

Tvůrci si při obsazování rodinných příslušníků vůbec nelámali hlavu s reálným datem narození herců. Antonie Hegerlíková hrála hlavnímu hrdinovi matku. Ve skutečnosti obě osobnosti dělil věkový rozdíl pouhých devíti let. Do navlas stejné situace se dostala také Jiřina Bohdalová se svou seriálovou maminkou v podání Dany Medřické. V tomto konkrétním případě činil věkový rozestup mezi oběma ženami jedenáct let. O velikosti celého projektu svědčí zapojení téměř tisícovky komparzistů.

Režisér František Filip přivedl historické dílo na televizní obrazovky v mimořádně citlivé době krátce po srpnové okupaci. Příběh pokořeného národa dostal v nových společenských souvislostech velmi silný skrytý význam. Lidé v historickém ději okamžitě nacházeli přímé podobenství s tehdejšími aktuálními událostmi. Cenzura z toho důvodu velmi pečlivě sledovala každý natočený metr materiálu. Podle režisérových vzpomínek schvalovací komise rovnou likvidovala scény se zmínkou o duchovní síle.

Restrikce tehdejšího režimu zasáhly projekt takovou silou, že poslední třináctý díl nesměl být při slavnostní premiéře v roce 1971 vůbec uveden. Diváci si na plnohodnotný závěr a původní podobu celého televizního díla museli počkat dlouhých osmnáct let. O velký zmatek se postaral i herec Jan Tříska. Po natočení postavy Šebka Hněvkovského rovnou emigroval do zámoří. Jeho přítomnost byla pro děj natolik důležitá, že ho cenzoři výjimečně nemohli z hotového příběhu potají úplně vystříhat.

Zimní natáčení v exteriérech přineslo celému štábu mnoho nepříjemných zdravotních komplikací. Namrzlé chodníky a sníh představovaly pro všechny herce riziko. Lékaři v nemocnici museli po nečekaných pádech na zledovatělém povrchu ošetřovat rovnou tři zlomené nohy a jeden ošklivý otřes mozku. Do nemocnice putovalo i několik zkrvavených tváří. Samotné náměstí v domovské Dobrušce filmaři museli kvůli nevhodně postavenému kostelu opustit a našli pro natáčení sousední Nové Město nad Metují.

Silný duchovní podtext ukrývá už úvodní hudební znělka celého vyprávění. Filmaři úmyslně sáhli po staré českobratrské písni z proslulého Kancionálu Jana Amose Komenského. Sborník původně vyšel v 17. století v amsterdamském exilu a použitá skladba navíc vychází ze středověkého hymnu Tomáše Akvinského. Skutečný rodný dům obrozence Františka Vladislava Heka posloužil spisovateli Aloisi Jiráskovi jako přímá inspirace. Historická památka nakonec prošla po uvedení seriálu kompletní renovací.

Alois Jirásek pracoval na svém pětisvazkovém historickém románu takřka dvacet let. První řádky sepsal během dlouhého pobytu v Litomyšli. Závěrečný pátý díl publikoval po přesunu do Prahy až na úplném začátku 20. století. Spisovatel věnoval jednotlivé svazky významným osobnostem svého osobního života. Úvodní díl náleží památce jeho matky. Další knihy směřoval svým blízkým přátelům včetně Mikoláše Alše nebo Karla Václava Raise. Literární dílo vyšlo časem i v ruském překladu a lužické srbštině.

Seriál F. L. Věk můžete zhlédnout na ČT1 v neděli 6. září od 11:00.

Další seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.