V Krkonošských pohádkách z roku 1974 se na obrazovkách objevuje sojka, která vládci hor donáší každé provinění lakomého souseda Trautenberka. Dřevěnou loutku udavačského ptáka přitom přímo na place vodila Jana Prachařová, manželka představitele hlavní záporné role. Sám Prachař přitom svou nejslavnější figuru z duše nenáviděl a fanoušky od své chalupy nevybíravě vyháněl.
Hamižný šlechtic touží po bohatství a klidu
Pyšný statkář Trautenberk v podání Ilji Prachaře bydlí v těsném sousedství hor, kterým vládne Krakonoš s tváří Františka Peterky. Majetek chamtivého souseda se skládá jen z malého kusu lesa, luk a chalupy, kde mu slouží trojice poddaných. O hospodářství se starají děvečka Anče, kterou hraje Hana Maciuchová, její milý čeledín Kuba v podání Jaroslava Satoranského a bázlivý hajný, jehož ztvárnil Zdeněk Řehoř. Pán hor na své sousedy pečlivě dohlíží a po zásluze trestá každý zlý úmysl lakomého statkáře.
S rolí zlého souseda se Ilja Prachař nikdy vnitřně nesmířil. Během kariéry odehrál téměř dvě stě filmových a seriálových postav, přesto si ho diváci pamatovali výhradně z tohoto večerníčku. Vnuk Jakub Prachař po letech prozradil, že k rodinné chalupě běžně jezdily cizí rodiny a ukazovaly dětem skutečného Trautenberka. Rozzlobený herec je pak rovnou odháněl.
Dřevěnou udavačku vodila hercova manželka
Postavu upovídané sojky ovládala na place přímo hercova žena Jana Prachařová, která tak dohlížela na natáčení seriálových podvodů svého muže. Za samotnými dialogy stála scenáristka Božena Šimková, jež měla po srpnu 1968 absolutní zákaz tvorby. Její jméno proto v titulcích dvacet let kryla Zdena Podhrádská a plného uznání se skutečná autorka dočkala až ve vydané knize počátkem devadesátých let dvacátého století. Ve skutečném světě existoval i šlechtický rod Trauttenbergů, jemuž patřily statky přímo v Podkrkonoší.
Tvůrci tehdy do ateliéru pustili i skutečná zvířata a do umělého potoka nasadili živé ryby. Kůzlatům nebo kočkám navíc vyhovovalo obrovské teplo ze silných kamerových reflektorů.
Do nočního natáčení zasáhly výpadky proudu
Seriál vznikal na tehdy nejdražší dostupný barevný materiál značky Kodak. Filmaři nemohli sehnat vhodné prostory, takže se usídlili v trikovém ateliéru na Barrandově. Většina herců přes den zkoušela v divadlech, práce před kamerou tak probíhala převážně v pozdních nočních hodinách. Ilja Prachař si nosil jídlo v kastrůlku z domova, naopak František Peterka dojížděl z Liberce a večeřel pouze koupenou sekanou s rohlíkem.
Ve vedlejším barrandovském ateliéru se ve stejnou dobu připravoval propagandistický snímek Vítězný lid. Náročné svícení občas vyhodilo pojistky a způsobilo tmu v celé budově. Během jednoho výpadku se štábu rozutekly nutrie, které v epizodě o novém kožichu představovaly vzácné muštelky. O přestávkách na chodbách docházelo ke kuriózním setkáním, když nalíčený vládce hor potkával prezidenta Edvarda Beneše v podání herce Jiřího Pleskota.
Zapřisáhlý nekuřák trpěl kvůli dýmce nevolností
Představitel Krakonoše se jako zapřisáhlý nekuřák potýkal na place s velkým problémem. Tvůrci ho v každém záběru nutili bafat z dýmky, kvůli čemuž štáb často dělal nucené pauzy. Při natáčení epizody o prodávání vody zase Ilja Prachař spadl rovnou do potoka za kamennou hrází, kameraman František Němec ho ovšem špatně zabral. Po dotočení scény mu oznámil nezbytnost všechno opakovat a zcela mokrý představitel Trautenberka mu tehdy odpověděl, zda ho chce prokristapána utopit.
Tento konkrétní díl filmaři natočili už v roce 1977, televize ho ale schválně vysílá jako úplně poslední. V příběhu totiž soužití pána a jeho poddaných definitivně končí, což by v případě dřívějšího zařazení před novější díly působilo zmatečně. První řada vznikla už na začátku sedmdesátých let, další přibyly s odstupem několika let a liší se provedením úvodní znělky. Aktuálně diváci mohou tuto oblíbenou pohádku sledovat na stanici ČT: D.
Další seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
