V legendárním animovaném seriálu Pat a Mat z roku 1976 čelili tvůrci nečekanému problému s tehdejší komunistickou cenzurou. Normalizačním kádrovákům vadily barvy triček obou kutilů, ve kterých úředníci viděli provokativní ironizování Sovětského svazu a Číny. Výroba se proto musela přesunout z dosahu pražských úřadů do Bratislavy a jedna z postaviček dočasně změnila svůj šatník.
Barvy oblečení naštvaly normalizační úředníky
Dvojice nerozlučných kutilů Pat a Mat se v každé epizodě pouští do řešení běžných domácích potíží. K práci obvykle používají zcela nevhodné nástroje, čímž původní zádrhel ještě výrazně zhorší a způsobí katastrofu. Přesto se nikdy nevzdávají a nezdary je neodradí od další snahy. Nakonec vždy objeví velmi originální, i když zcela neefektivní způsob, jak situaci zachránit. Jeden druhému navíc nikdy nic nevyčítá a všechny omyly přecházejí s klidem.
Zásah cenzorů přišel hned po úvodním pilotním snímku Kuťáci z roku 1976. Kádrovákům se nelíbilo údajně nedostatečné socialistické uvědomění tvůrců a vadila jim Matova červená barva odkazující na SSSR i Patova žlutá symbolizující Čínu. Výroba televizní série se proto raději přesunula do Bratislavy a Matův červený svetr filmaři na deset let přebarvili na šedý, respektive zelenomodrý. Zpět ke své původní červené barvě se vyšší kutil mohl vrátit až v roce 1989.
Původní jména odkazovala na vesnice
Zpočátku se hrdinové vůbec nejmenovali Pat a Mat. Autor Lubomír Beneš je původně vymyslel pro novinové kreslené vtipy jako pana Ouholíčka a pana Sedlce. Jména tehdy dostali podle skutečných vesnic ležících nedaleko středočeských Roztok. Zahraničně srozumitelná pojmenování získali kutilové až na konci osmdesátých let, kdy kratičká jména pomáhala při prodeji pořadu za hranice.
Animátoři přitom během natáčení dlouho používali mimořádně zdlouhavou techniku upevňování loutek. Aby figurky stály pevně, museli pro každý jejich krok vyvrtat do podlahy rekvizity dírku, loutku přišroubovat a prázdný otvor vzápětí zamaskovat. Teprve později tuto pracnou metodu nahradil velmi silný magnet. Výroba nicméně zůstala časově náročná i v moderní době, protože ještě v roce 2019 zaměstnal jeden díl tvořený starou metodou čtyři lidi na tři měsíce.
Nizozemští komici propůjčili kutilům hlasy
Ačkoliv v celém pořadu nevystupuje nikdo jiný a postavy nevydávají žádné zvuky, v Nizozemsku diváci kutilskou dvojici znají jako mluvící hrdiny. Seriál se zde vysílá pod názvem Buurman en Buurman a místní komici Kees Prins a Simon van Leeuwen oběma mužům propůjčili hlasy pomocí volné improvizace. Obrovskou popularitu v zemi potvrzuje i fakt, že dva fanoušci v reálném životě zkonstruovali podle seriálu skutečný obraceč palačinek a zahradní kolotoč postavený ze sušáku na prádlo.
Československý seriál se prodal celkem do osmdesáti států po celém světě. V Íránu navíc obohatily veřejný park na ostrově Kešm dvě sochy kutilů v životní velikosti.
Na videokazetách chyběly kvůli úspoře místa titulky
Při vydávání starších dílů na videokazetách naráželi v 90. letech 20. století distributoři na nedostatek místa. Aby se na jednu pásku vešlo co nejvíce příběhů, vystřihávali z prostředních epizod úvodní znělky i závěrečné titulky a nahrazovali je pouze jednoduchou grafikou s krátkou melodií. Změnami prošly také texty u druhé série, které dostaly odlišný font kvůli plánovanému prodeji do ciziny.
Do zahraničí se poprvé podíval také neautorizovaný padesátý díl s názvem Karty z konce devadesátých let. Epizoda měla prodlouženou dvanáctiminutovou stopáž a namluvil ji anglickým dabingem český herec David Nykl. V tuzemsku se snímek v televizi ani na fyzických nosičích nikdy neobjevil a publiku se oficiálně představil až v roce 2025 na videoportálu YouTube. Seriál mohou diváci sledovat na stanici ČT 😀 vždy v pátek, sobotu a neděli.
Další seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
